pátek 9. ledna 2015

Můj rok 2014

Krásný pátek!
Rozhodla jsem se vám napsat krátké shrnutí minulého roku, co bylo dobré a co špatné.

Začneme v lednu. V lednu jsem oslavila své 17. narozeniny. Den nato jsem šla na antropologii, kde při zjištění, že mám strašně málo (43kg/163cm), řekla, že to už není na ambulantní léčbu, ale že to chce hospitalizovat. No co dodat, brečela jsem jak pes, ale to jsem měla ještě malou šanci, že to tak nebude, jelikož máma řekla, že uvidíme, co řekne psycholožka, ke které jsem šla další den. No tam jsem měla ještě míň (42,8kg) a dala mi poslední šanci, že když za týden nepřiberu, jdu tam. Tak jsem se snažila, přibrala jsme ,ale ani tak mi to nepomohlo. Ten víkend jsem ještě jela v rámci projektů do Polska, kde jsme navštívili Krakov, Osvětim a Wieliczku, kde jsme bydleli. No bylo to super a rády bych to zopakovala, je to moc pěkná země :) Nicméně do nemocnice jsem nastoupila na začátku února. Byla jsem tam celkem asi 3,5 měsíce, někdy na začátku května jsem odcházela. Měla jsem možnost potkat tam spoustu super lidí, s některými jsem v kontaktu ještě teď. Taky jsem měla super doktorku a sestřičky byly moc milé. Takže i když jsem probrečela celý víkend před nástupem a s obavami, jak to tam bude hrozné, to až tak strašné nebylo. Rozhodně to byl první krůček k uzdravení. Během pobytu tam jsem občas dojížděla do školy dopsat si testy nebo na chemickou olympiádu, jela na víkend, kde jsem se poznala s lidmi se kterými jedu v létě do Japonska na jamboree.

Krakov - náměstí

Osvětim - Březinka

náramek z DPK Motol

fotka po dvou týdnech v Motole

po 3,5 měsících z nemocnice

V květnu jsem těsně po svátcích nastoupila zpátky do školy. Bylo to celkem drsné období, protože když po vás chce většina učitelů dopsat si písemky za celé pololetí ve dvou měsících.. nemožné.. Ale i tak jsem do konce června zvládla skoro polovinu předmětů uzavřít. Začala jsem zase jezdit na skautské výpravy a taky jela po dvou letech na školní výlet, který byl moc fajn :)

Krkonoše u Sněžky - výlet s jamoddílem

Po vysvědčení jsme jeli jako každý rok na tábor, kde jsem byla jen dva týdny. Bylo to tam super, ale nebyla jsem v tu dobu ještě moc v pořádku, takže jsem to psychicky nezvládala ke konci. No a z tábora jsem se vrátila asi o 2-3kg lehčí, což mě tak naštvalo, že jsem se do toho opřela a od té doby se můj stav zlepšoval. Objevila jsem iifym, které mi v tom hodně pomohlo a přestala jsem se bát jídla, sacharidů a tuků, jím v podstatě všechno :) O prázdninách jsem ještě zvládla jet s rodinou na Ohři, navštívit strejdu s tetou v Jenči na řídící letového provozu, byla na chatě u babičky a poslední týden v srpnu dodělávala klasifikaci. Asi už vím, jak se musí cíti lidi, co maturují nebo jsou na vysoké, protože v jeden týden polovina předmětů je něco. Ale zvládla jsem to a naštěstí jen s jednou trojkou. Tou dobou jsem se taky dostala zpět na hranici 52kg a v mojí hlavě jsem měla už téměř čisto.

jedno táborové #selfie s mamkou (hrála krále Zimbabwe)

před Ohří - výlet do přírodní rezervace SOOS

SOOS
hladový pes vždy a všude :) (asi jsem po ní :D)

V září začala jako vždy škola, nic zvláštního. Zato říjen byl horší. V den, kdy jsem jela na kontrolu k doktorce, jsem se dozvěděla, že mi umřela babička. V tu chvíli jsem nebyla pomalu schopná dojet k doktorce, natož pak jít do školy, ale ten odstup byl dobrý, jinak bych to ve škole nezvládla. Ono ještě po zbylý týden jsem chodila jako mátoha a nebyla jsem schopná ničeho, hlavně se učit. No ale i pozitivní věc na tomhle měsíci byla, na začátku jsem organizovala svojí první víkendovou výpravu, pro starší děti, a bylo to moc fajn :)

výprava na Říp

podzimní pohled z rozhledny v Roudnici nad Labem

V listopadu mi zase začaly zkoušky na čekatelský kurz, na který budu dělat konečné zkoušky příští víkend. A prosinec byl ve znamení vánoc, příprav na ně, pečení a jedení cukrovíčka a rodinných návštěv. Se skautem pořádáme ještě poslední sobotu před Vánoci akci, kdy jezdíme po Praze v historické tramvaji a rozvážíme světlo z Betléma. Lidé si mohou přijít pro svíčku nebo si zapálit svojí, posedět, popovídat a i se svézt. No a letos jste mě mohli i vidět (pokud koukáte na zprávy) na čt 24, 1 a na Barrandově. No hlas tam mám příšerný, ale to se pomine :D A nejlepší na celých Vánocích bylo, že byly skoro, jako předtím, žádné výčitky, spoustu jídla a návštěv. Prostě žiju zase normální život :)

vánoční výprava v Pardubicích (procházka)

konečně ochutnám ty slavné Questbar! (ale šetřím si je!)

zdravé (a nejlepší) vánoční čokokuličky

zdobení pánů perníčků

Betlémská tramvaj

#ootd na Štědrý den

táta se psem (tam za stromy je vidět nebo spíš není náš barák)

zasněžená ulice z pohledu z kuchyně
Zjednodušeně bych mohla říct, že loňský rok byl dobrý v tom, že jsem se zvládla vyléčit z anorexie, úplně a poznala další zemi a spoustu super lidí. Špatný zase v tom, že už nemám jednu babičku. Ale jak se říká, každého to čeká..
A co váš rok 2014? Byl úspěšný nebo ne?
K.

8 komentářů:

  1. Jéj Kájo, fotky jsou všechny krásné, až na ty nemocniční..:( Hlavně ať se NIKDY nevrátíš do těchto kolejí! Co stojí za zničené zdraví a život? NIC! S kily navíc ti to hned sluší více, i když by jsi určitě mohla ještě nějaké nabrat, pořád jsi velmi štíhlounká, ale krásná;) A cukroví máš nádherné, stejně ako pejska!!:)
    Držím moc palečky a přeji mnoho úspěchů a štěstí!:*
    Lucka
    changelucylife.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) taky se už nechci do těch starých kolejí vrátit, rozhodně to za to nestálo.. život je takhle krásnější :) a kdybych neměla něco navíc, tak bych ani nemohla budovat svaly což je můj cíl :) A moc děkuju! :*

      Vymazat
  2. Ahoj Kájo :-) Jsem ráda, žes zase napsala :-) Krásný článek. Jsi úžasná, jak jsi to zvládla! Drž se. KK

    OdpovědětVymazat
  3. Jsi skvělá! :) byla jsem na tom podobně.. Naštěstí jsem hospitalizovaná nebyla. Měla jsem nejmín (40,8 kg/160 cm) což je strašný.. naštěstí je to minulost :) i když ted jsem zase zhubla, protože jsem nemocná no..:/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :) je to hrozný, ale tak je to za námi a už se to doufejme nevrátí :) Tak to je blbý, kamarádka taky díky nemoci zhubla a vypadala dost hrozně, skoro jako já, tak doufám, že se to brzo spraví! Držím palce! ;)

      Vymazat
  4. Bože, ty jsi hubená :-O
    Zvu vás všechny na mou Giveaway o voňavé ceny :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ani mi to nepřijde :/ ale něco málo jsem přes Vánoce nabrala tak možná, že tím to bude ;)

      Vymazat